divadlo na okraji, o.p.s.

 

 

 

Z.Dušek, M.Ronec, M.Pánek a A.Mihulová

 

Režisér Zdeněk Potužil od srpna 2011 opět užívá pro svoji činnost název a logo divadla na okraji (DNO). Od ledna roku 2012 působí divadlo jako obecně prospěšná společnost.

 

 

DNO bylo naší přední studiovou scénou (spolu s Divadlem Na provázku, Hanáckým divadlem, Studiem „Y“), které působilo do roku 1970 do roku 1987. Zpočátku šlo o divadlo poezie působící na amatérské bázi (při Obvodním kulturním domě Prahy 6); nejvýznačnější inscenace: K. Hlaváček: Měl něhu jejich kroků, A. Blok: Dvanáct, B. Reynek: Stopy jdou ke mně, K. H. Mácha: Máj, V. V. Majakovskij: O tom.

 

 

Amatérské DNO se stalo fenoménem českých i světových festivalů (Šrámkův Písek, Wolkerův Prostějov, festivaly v zahraničí 1971 – 1975 – Londýn, Bělehrad, Goeteborg, Detroit, Plock u Varšavy). Divadlo se postupně profesionalizovalo pod agenturou Pražské kulturní středisko a své postupy z inscenování poezie aplikovalo na dramatizace prozaických textů (T. Capote, P. Šváb: Klíženec od Tiffaniho, V. Páral: Knedlíkové radosti, N. S. Leskov: Labuť, která škrtí, J. Šotola: Kuře na rožni, J. Hašek: Švejci) poté DNO realizovalo cyklus: Hrajeme klasiku (W. Shakespare: Romeo a Julie, N. V. Gogol: Revizor,
J. W. Goethe: Faust – taktéž monumentální zpracování pro Československou televizi).

 

 

DNO se vyprofilovalo jako přední pražské, ale i české studiové divadlo (Projekt „Cesty“ spolu s Divadlem Na provázku, Hanáckým divadlem, Studiem „Y“ a Činoherním studiem). Soubor sám ukončil činnost v roce 1987.
Umělecký vedoucí DNO (zároveň i vedoucí a dramaturg Uměleckého studia mladých Rubín) v té době intenzivně pracoval v Československé televizi (téměř 500 scénářů a režií), v letech 1994 – 2004 byl uměleckým šéfem Divadla Rokoko, scény Městských divadel pražských.